|
1. |
|
|
|
|
Každým rokem koncem léta zdává se mi,
že hvězdy umí poznat, kdy nastal jejich čas,
a věrny hvězdné tradici přiblíží se Zemi,
každá cestou poslední, ze svých hvězdných tras.
Indigové nebe jasné slzy skrápí,
nad pustinou temnou i září pyšných měst,
pak za obzorem zmizí a mé srdce trápí,
otázka kde nachází se pohřebiště hvězd.
Daleko v poušti, vysoko v horách,
či snad byl boží plán,
že hvězdy pochová ve slané náruči,
hluboký oceán?
Každým rokem zdává se mi koncem léta,
že hvězdy umí poznat, kdy nastal jejich čas,
a s každou na Zem jedno tajné přání slétá,
na poslední cestě ze všech hvězdných tras
Jasné slzy skrápí indigové nebe,
nad pustinou temnou i září pyšných měst,
přání se mi splnilo a z odpovědi zebe,
každý ve svém srdci má pohřebiště hvězd.
Není to v poušti, není to v horách,
a není boží plán,
že hvězdy pochová ve slané náruči,
hluboký oceán.
hluboký oceán.
|
|
2. |
|
|
|
|
Za mostem v malé zastavárně,
pokouším zbavit se všeho co bolí,
pár jizev na duši však nabízím marně,
ač bych je na fleku střelila za cokoli.
Krámek je plný různého zboží,
šmuky i čórky donést sem smí se,
za ně se peníze na dřevo složí,
jen ode mne nechtěj nic ani do komise.
Polštáře nastelu vysoko pod hlavu,
tělo je z olova, ale nemohu spát,
když řekou myšlenek nad ránem proplavu,
usnu a zdá se mi že mě má rád.
Doma si sundám tričko a džíny,
prolezu sprchou a dám vařit čaj,
víno by zbytečně nakoplo splíny,
všechny dny podobný či stejný se zdaj.
Polštáře nastelu vysoko pod hlavu,
tělo je z olova ale nemohu spát,
když řekou myšlenek nad ránem proplavu,
usnu a zdá se mi že mě má rád.
|
|
3. |
|
|
|
|
Dobrou noc, spinkej, princezno bílá,
jsi naše štěstí a kouzelná víla,
proto jsi princezna a táta je král,
že svoji královnu v náručí hřál.
Dobrou noc, spinkej, princezno bílá,
voníš tak krásně jako bys byla,
uvitá z květů lučního kvítí,
na které sluníčko laskavé svítí.
Dobrou noc, spinkej, princezno bílá,
v srdci tvém dříme pradávná síla,
až změní se v květ a ten vydá plod,
o další poklad zbohatne rod.
|
|
4. |
|
|
|
|
Chtěl bych vědět táto, jak se ti tam vede,
je nebe fakt modré, růžové či šedé?
Nenechej mě hádat, jak se ti tam daří,
zda tam točej Plzeň, a jak vám tam vaří?
Tady dole je to pořád, jak má to bejt,
na štěstí a rozum v hrsti nikdo nemá glejt.
Jestlipak si tam potkal, svoje starý lásky,
vypadaj jak kdysi, či je zdobí vrásky?
Nebo se snad stalo, že tvá duše vzplála,
k ňáký nový duši, která za to stála?
V srdci chovám moudra, která stačil si mi dát,
gentlemani mlčí a chlap má si za svým slovem stát.
Kámošíte pořád, vy - dejvicka parta,
hádáte se spolu, Dukla nebo Sparta?
Pokoušíte štěstí, u zelenýho stolu,
a máte opušťáky, za náma sem dolů?
Bylo by to príma kdyby si mi vědět dal,
nevím kdy dostanu pokyn: tak se hochu sbal.
Co mi není jasný, a hlavou se mi mele,
jak často tam můžeš potkat Stvořitele?
Zkoušíš na něj fóry, co měli tak rádi,
vnoučata a z mokrý čtvrti kamarádi?
Jestli nemáš čas tak teďna otázky peč,
hlavně že jsi v pohodě a jednou dáme řeč.
|
|
5. |
|
|
|
|
Dívám se stejným směrem jako ty,
těžko pak nevidět věci podobné či stejné,
na konci tunelu jen světlo samoty,
akcie života téměř neprodejné.
Dívám se stejným směrem jako ty,
vánoce na blátě, v dubnu zase sněží,
tělo když vstávám dělá drahoty,
v zrcadle vidím jak ten čas běží.
Co dávno už jsem zapomněl se do vědomí dere,
a nečekané poznání teď mysl moji tíží,
tam kde už nic není ani smrt nic nebere,
a na toho kdo nebrečí se nikdo neohlíží.
Dívám se stejným směrem jako ty,
jsme asi ve stejné fázi našeho bytí,
radostná píseň se drolí na noty,
a prázdná slova hrobové ticho sytí.
Dívám se stejným směrem jako ty,
dva různí jedinci stejného druhu,
pravda je oděná jen do své nahoty,
den za dnem stále točíme se v kruhu.
Co dávno už jsem zapomněl se do vědomí dere,
a nečekané poznání teď mysl moji tíží,
tam kde už nic není ani smrt nic nebere,
a na toho kdo nebrečí se nikdo neohlíží.
|
|
6. |
|
|
|
|
Už mně nějak lásko docházejí slova,
už mně nějak lásko dochází i dech,
to co jsme si nadrobili se snad pod koberec schová,
když radost dětských očí září z fotek na všech zdech.
Už mně nějak lásko opouštějí síly,
a během let se nenápadně vytratil i sen,
že soucitu se člověk dočká poprosí-li,
a odpustek na oltář z peřin bude přinesen.
Tak se tvářím statečně ač zadržuju slzy,
když říkáš mi co na jazyk přinese ti slina,
bycha honit pozdě je na pozdní lítost brzy,
tak pomáhaj mi cigára a hektolitry vína.
Někam se mně lásko zatoulala víra,
že se může podařit dožít na půl plynu,
z doteků co dříve hřály žaludek se svírá,
a živá srdce změnila se v mrtvou kovadlinu.
Tak se tvářím statečně ač zadržuju slzy,
když říkám ti že nejsem sám na kom leží vina,
bycha honit pozdě je na pozdní lítost brzy,
tak pomáhaj mi cigára a hektolitry vína.
Už mně nějak lásko došla všechna slova,
a na společnou cestu nezbývá mi dech,
co pod kobercem bylo, ven leze zas a znova,
poslední ať tedy prosím zhasne na schodech.
|
released July 17, 2019
